Akce spolku Domov a SVU a jiné zajímavé počiny

Klavírní recital Marka Kozáka v Basileji 18. června 2021


Marek Kozák (* 8. června 1993 ve Frýdku-Místku) studoval od patnácti let na Janáčkově konzervatoři v Ostravě klavír u Moniky Tugendliebové a varhany u Martiny Zelové. Během studia zvítězil na soutěžní přehlídce konzervatoří v Pardubicích, na Mezinárodní soutěži Beethovenův Hradec mu bylo uděleno ocenění za provedení Beethovenovy skladby, na Brněnské klavírní soutěži 2011 dostal titul absolutního vítěze a také cenu za interpretaci díla Ference Liszta. Z dalších významných soutěžních úspěchů Marka Kozáka jmenujme v roce 2013 první cenu na Mezinárodní klavírní soutěži Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních a třetí cenu na chopinovské soutěži v Darmstadtu. V současné době je posluchačem klavírní třídy prof. Ivana Klánského na HAMU v Praze a též laureátem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2016 a semifinalista Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina 2015 ve Varšavě. Jako sólista pravidelně koncertuje i v zahraničí. 6. června 2021 získal 3. místo v renomované klavírní soutěži Concours Géza Anda v Curychu.


Marek Kozak

18. června 2021 máme možnost slyšet Marka Kozáka například zde v Basileji ve Stadtcasinu Basel v rámci koncertní řady Kammermusik um halb acht. Na pořadu jeho klavíního recitalu jsou díla Bachova, Beethovenova a Schumannova. Vstupenky (pokud nejsou již vyprodané) je možné objednat v knihkupectví Tanner nebo online na Ticketcorner.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


                  Ve věku 97 let zemřel dlouholetý člen spolku Domov Dr. phil. Karel Hrubý


Karel Hruby2

                                          Dr. Karel Hrubý (* 9. 12. 1923 - †6. 6. 2021)


Osud človeka - Život v pravde


Už ako gymnazista si Karel Hrubý (*9. 12. 1923, Plzeň) osvojil filozofické a politické ideály T. G. Masaryka, zakladateľa prvej Československej republiky. Masarykovo ponímanie morálky, osobnej slobody a demokracie mu určilo jeho celoživotné smerovanie.


„Víťazný február 1948” ho zastihol v treťom ročníku štúdia na Karlovej univerzite v Prahe. Stal sa svedkom komunistického prevratu, ktorý bol sprevádzaný dlhým radom násilných opatrení a akcií proti demokraticky zmýšľajúcim študentom a občanom republiky. O rok neskoršie ukončil doktorátom svoje štúdium na KU (sociológia, historické vedy a filozofia).


Totalitný komunistický režim „robotníckeho prezidenta” Klementa Gottwalda tvrdo zasiahol aj proti príslušníkom Československej sociálnej demokracie (ČSSD). V roku 1955 bol Dr. Karel Hrubý spolu s inými sociálnymi demokratmi odsúdený Najvyšším vojenským súdom v Prahe k vysokým trestom odňatia slobody v rozmedzí 10 až 15 rokov. Po piatich rokoch je v rámci všeobecnej amnestie prepustený, ale smie sa zamestnať len ako robotník.


Napriek perzekúcii naďalej píše a vzdeláva sa ako sociológ a historik. V jednom zo svojich článkov jasne napísal: „U některých lidí je zlo součástí jejich charakteru. A je jedno, jestli se pak obléknou do hnědé uniformy nacistů, nebo mají v kapse rudý průkaz komunistů”.


Po sovietskej okupácii Československa v auguste 1968 odchádza Karel Hrubý do exilu vo Švajčiarsku. V Bazileji sa zamestnal u firmy Ciba-Geigy. V exile zahajuje ďalšiu nanajvýš aktívnu kapitolu svojej politickej a kultúrnej činnosti. Pokračuje v práci v rámci exilovej ČSSD. Na konferencii ČSSD v roku 1973 je delegátmi zvolený za člena Ústredného výboru. V roku 1989 sa stal predsedom exilovej ČSSD.


Ako dlhoročný (1971-2000) predseda úspešne a s rozvahou vedie švajčiarsku sekciu Společnosti pro vědy a umění (SVU). Agilne organizuje medzinárodné konferencie SVU, ktoré mali vysokú profesionálnu úroveň a dosiahli veľké mediálne echo. Ku 20. výročiu okupácie Československa (1988) usporiadal v Berne veľkú konferenciu na ktorej sa aktívne zúčastnil rad známych exilových historikov, politológov, etnológov a taktiež umelcov z celého sveta. Švajčiarske a svetové média citlivo zaregistrovali túto udalosť, situácia v „normalizovanom” Československu sa opäť dostala do povedomia európskej verejnosti. Práce tejto úspešnej konferencie vyšli ako zborník pod názvom Kultur und Gewalt. Erfahrung einer Region, Bern 1988.


Dr. Hrubý sa vždy zasadzoval za národnostne spravodlivú republiku na ktorej osudoch rovnoprávne participujú oba národy Čechov a Slovákov. Konkrétny vývoj udalostí v Československu po roku 1989 ho síce neprekvapil, ale do určitej miery sklamal.


V rokoch 1983 až 1992 pôsobil ako šéfredaktor významného exilového kultúrno-politického časopisu Proměny/Premeny, ktorý venoval značnú pozornosť filozofii Masaryka, Husserla, Rádla a Patočku, ako aj aktuálnym otázkam účinkovania českého a slovenského disentu. Dr. Karel Hrubý je autorom početných knižných a časopiseckých publikácií.


Vďaka svojmu intelektu, rozvážnej povahe, citlivému vnímaniu ľudí a pevnému charakteru patrí Dr. Karel Hrubý k zriedkavým svetlým zjavom nielen v našom exile, ale aj v spoločnosti našej pôvodnej vlasti. Česť jeho pamiatke!

                                                                                                                           Dušan Šimko


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Karel Hruby 3

V roce 2018 vydal Dr. Hrubý v nakladatelství Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky ve spolupráci s nakladatelstvím Argo závažnou knihu Cesty komunistickou diktaturou. Následující text, který knihu případným zájemcům trefně přibližuje, je anotace převzaná z přebalu knihy:


Kniha představuje výbor z autorových studií a esejí, které byly publikovány v posledních pětadvaceti letech v českých vědeckých i kulturně-politických časopisech a ve kterých se autor zabýval společností a komunistickým režimem v rovině sociální, ideologické a intelektuální. První část knihy přináší statě týkající se únorového převratu roku 1948, poúnorového vývoje a dobového myšlení z hlediska působení ve vědě, kultuře a politice, s důrazem na střet komunistického, socialistického a antikomunistického myšlení v domácím prostředí i v emigraci. Ve druhé části se autor věnuje názorovým proměnám jednotlivých intelektuálů od stalinského období do reformy pražského jara a tzv. normalizace. Důraz přitom klade jak na prostředí marxistické historiografie, tak na svět českých filozofů a spisovatelů. V centru jeho zájmu proto stojí osobnosti jako medievista František Graus, filozofové Robert Kalivoda či Karel Kosík, politolog Zdeněk Mlynář či spisovatelé Milan Kundera, Pavel Kohout či Ludvík Vaculík. Třetí část souboru shrnuje autorovy polemické texty věnované otázkám hodnocení komunistické diktatury v posledních deseti letech, resp. problematice proměn pohledu české společnosti na komunistickou minulost. Kriticky se přitom vymezuje vůči soudobé české revizionistické historiografii, která podle jeho soudu až příliš relativizuje především dobu tzv. normalizace a místo analytického přístupu ulpívá na interpretačním i myšlenkovém schematismu.


Kniha jako celek tak představuje originální příspěvek ke zkoumání čtyřiceti let komunistické diktatury v Československu a promýšlení jejího původu, povahy, proměn a dědictví.


Cesty komunistickou diktaturou, Argo/ÚSD AV ČR, Praha 2018, ISBN 978-80-7285-212-3.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Scitani lidu

Vážené krajanky, vážení krajané,

vedoucí konzulárního oddělení Velvyslanectví ČR v Bernu, pan Vladimír Krňávek, nám zaslal tuto informaci, kterou rádi zveřejňujeme:


Na přelomu března a dubna se v ČR uskuteční sčítání lidu, bytů a domů, které je povinné i pro osoby - občany ČR i cizí státní příslušníky - s hlášeným pobytem v ČR, které žijí v zahraničí. Máme na našem webu odpovídající info, viz:  Informace o sčítání lidu.


Dále se v říjnu 2021 uskuteční volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, volit bude možno i na Velvyslanectví ČR v Bernu. Opět máme na našem webu odpovídající info, viz: Informace o volbách.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


15. listopadu zemřel ve věku 90 let dlouholetý člen spolku Domov dr. Ing. Bruno Schreiber.


Dr. Schreiber se narodil 1. srpna 1930 v České Lípě v rodině obchodníka. V roce 1938 jeho rodinu vyhnali ze Sudet a do konce války museli Schreiberovi bydlet ve vesnici Svatá Kateřina ve středních Čechách. Konec války zažil Bruno Schreiber v koncentračním táboře Terezín se všemi bizarními aspekty tohoto místa. Po osvobození v květnu 1945 se rodina přestěhovala do Prahy. Otec Leo zemřel krátce nato na následky útrap prožitých v koncentračním táboře.


Bruno Schreiber

Během komunistické éry dokončil dr. Schreiber studium na gymnáziu a v roce 1950 pokračoval ve studiu na Chemicko-technologické univerzitě v Praze, kterou ukončil v roce 1954 jako inženýr v oboru makromolekulární chemie u prof. Otty Wichterleho. Poté pracoval v průmyslu a později ve Výzkumném ústavu materiálu a technologie v Praze, kde vyvinul první české polyesterové a epoxidové formovací hmoty a uvedl je do výroby. Tyto nové hmoty popsal v knize Premixy (vyd. SNTL, Praha, 1965). Technická univerzita v Bratislavě mu udělila doktorát. V roce 1969 emigroval do Švýcarska, kde žil až do své smrti. Mnoho let pracoval v rámci své odbornosti ve společnosti Ciba AG a později Ciba-Geigy AG jako výzkumný a vývojový vedoucí oddělení plastů. Uskutečnil řadu přednášek, publikoval a vyvíjel nejrůznější suroviny pro strojírenství, automobilový průmysl a elektrotechniku. Tyto formovací hmoty vyráběla a prodávala společnost Ciba-Geigy AG jako Araldit NU 451 až 471. Roku 1992 dr. Schreiber odešel do důchodu.


Bruno Schreiber sbíral dlouhá léta staré sklo, hlavně z Čech, v roce 2005 věnoval svou sbírku Muzeu Šumavy v západočeském městě Sušice. Sbírka je jedinečná, dokumentuje umělecký a technologický vývoj skla od starověku po současnost a je popsána v katalogu Jitky Lněničkové Sbírka skla Bruno Schreibera (vyd. Muzeum Šumavy Sušice, Plzeň, 2006). V následujících letech sbírku rozšířil, nové objekty jsou popsány v katalogu Jana Mergla Sbírka skla Bruno Schreibera, díl 2 (vyd. Muzeum Šumavy Sušice, Plzeň, 2013). Bruno Schreiber tak dokázal i v pokročilém věku zabránit tomu, aby se cenné kulturní bohatství rozptýlilo po celém světě.


Své pohnuté životní osudy ztvárnil Bruno Schreiber v knize Život si nikdo nevybere (vyd. NLN Praha, 2014). Z pohledu dítěte popisuje své rané dětství v jazykově a kulturně smíšených Sudetech, všímá si i sílící agresivity tamního antisemitismu pod vlivem nástupu Hitlera k moci. Před vypuknutím války musela jeho ohrožená, napůl židovská rodina spolu s dalšími 300 000 Čechy uprchnout z pohraničí do čistě českého okleštěného státu. Když mu bylo 14 let, byl poslán do koncentračního tábora Terezín. V knize se také podrobně zabývá nechvalně známou rolí tzv. sudetských Němců před druhou světovou válkou a jejich vinou při ničení demokratického, tehdy ekonomicky prosperujícího Československa. Příběh končí odsunem Němců z Čech.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Otevření Honorárního konzulátu ČR v Basileji


V úterý 6. října 2020 byl znovuotevřen Honorární konzulát České republiky v Basileji. Na úvod slavnostního aktu uvedla mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně České republiky ve Švýcarské konfederaci a v Lichtenštejnském knížectví Kateřina Fialková do funkce nového honorárního konzula Václava Šulistu.


Honorarni Konzul

Konzulárním obvodem úřadu jsou kantony Basilej-město a Basilej-venkov.


Honorární konzulát České republiky v Basileji začne od 15. října 2020 znovu vyřizovat žádosti o úřední ověření podpisu nebo shody kopií dokumentů s předloženým originálem v osobním styku. Prosíme žadatele/žadatelky, aby se na basilejský honorární konzulární úřad obraceli/y primárně telefonicky, elektronicky nebo poštou, nikoliv osobně, resp. aby si před nutnou osobní návštěvou domluvili/y konkrétní termín.

Úřední hodiny pro veřejnost budou v pondělí v době 10.00 - 13.00 hod a ve středu v době 13.00 - 16.00 hod. Osobně navštívit bude konzulát možné pouze po předchozím domluvení termínu.


Honorární konzulát sídlí v areálu Klybeck na adrese Klybeckstrasse 141/ K-104, 4057 Basel, tel. 079 783 55 69, basel@honorary.mzv.cz. Dosažitelný je tramvají č. 8 z hlavního nádraží, výstupní stanice CIBA. Při cestě autem doporučujeme do navigace zadat Klybeckstrasse 241.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Opustil nás Jiří Menzel


Jiří Menzel, jeden z nejvýznačnějších českých režisérů, zemřel po dlouhé nemoci v Praze 5. září 2020.


Arnostek

Režisér, scenárista a herec Jiří Menzel se narodil 23. 2. 1938 v Praze jako syn spisovatele a novináře Josefa Menzela, který se do podvědomí českých dětí mnoha generací vepsal svými knížkami o Míšovi Kuličkovi. V letech 1957-1962 vystudoval režii na pražské FAMU, kde natočil krátké filmy Míč (1958, kamera náš Jiří Hraběta) Umřel nám pan Foerster (1959) a Domy z panelu (1960). Ve filmu debutoval povídkou podle Bohumila Hrabala Smrt pana Baltazara ve snímku Perličky na dně (1965). Hrabalova povídka se původně jmenovala Smrt pana Baltisbergra - podle německého motocyklisty Hanse Baltisbergra, který se zabil 1956 na Masarykově okruhu v Brně. V roce 1965 Jiří Menzel natočil ještě další povídku a sice do filmu Zločin v dívčí škole podle předlohy Josefa Škvoreckého.

O rok později znovu adaptoval Bohumila Hrabala a natočil Ostře sledované vlaky (1966), svůj nejúspěšnější film za který obdržel prestižní americkou filmovou cenu Oscara. Následovaly neméně známé snímky Rozmarné léto (1967), možná jeho film nejkrásnější podle kouzelné předlohy Vladimíra Vančury, dále Zločin v šantánu (1968) na námět J. Škvoreckého a Skřivánci na niti (1969) opět podle B. Hrabala. Posledně jmenovaný film byl zakázán a znovu uveden až roku 1990.

Poté se Menzel na pět let jako filmový režisér odmlčel. Začal se tedy věnovat divadlu a herectví (hraje od roku 1964). Spolupracoval a spolupracuje s různými českými divadly (např. Semafor, Disk, Na zábradlí, Činoherní klub, Vinohradské divadlo). Pamětníci si jistě vzpomenou na dvě velmi úspěšné inscenace Basilejského divadla v éře ředitele Wernera Düggelina, který letos 6. srpna též zemřel, které Jiří Menzel režíroval. A sice Mandragoru od Niccolò Machiavelli (premiéra 4. února 1970) a Ben Jonsonova Alchymistu (premiéra 15. února 1972). S Basilejí spojuje Jiřího Menzela kromě přátelství s W. Düggelinem i návštěva u příležitosti pásma jeho filmů organisovaného v rámci 'Le Bon Film' v říjnu 1984.

A v neposlední řadě švýcarskou pobočkou Společnosti pro vědy a umění (SVU) spolu se spolkem Domov 5. dubna 2004 organisované promítání filmu Rozmarné léto a krátkého snímku One moment - Deset minut, který je segmentem epizodového filmu Ten Minutes Older: The Cello (2002). Na filmu se kromě Jiřího Menzela podíleli režiséři Bernardo Bertolucci, Jean-Luc Godard, Volker Schlöndorff a István Szabó. Deset minut (což je též délka filmu) je posmrtným portrétem velkého českého herce Rudolfa Hrušínského. Promítání s následnou diskusí se konalo ve sklepním divadle Německého semináře basilejské university. Na snímku je Jiří Menzel s předsedou SVU Dušanem Šimkem.


MenzelDusan

Jako filmový režisér se vrátil na plátna mezinárodního filmu komedií Na samotě u lesa (1976), kterou natočil podle scénáře protagonisty Divadla Járy Cimrmana Zdeňka Svěráka. Následovaly filmy Báječní muži s klikou (1978), hold prvním českým průkopníkům kinematografie, komedie Postřižiny (1980) a Slavnosti sněženek (1983), obě podle Bohumila Hrabala. V roce 1985 režíroval komedii Vesničko má středisková (scénář Z. Svěrák), která vyhrála Montrealský filmový festival a vynesla Menzelovi nominaci na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. Ve snímku Konec starých časů (1989) se Menzel po letech opět vrací k Vladislavu Vančurovi.

Po 'pádu' komunismu vznikají celovečerní filmy: Žebrácká opera (1991) a podle ruské novely Vladimíra Vojnoviče spolu se Svěrákem napsaný Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1994). Poslední Menzelův film podle novely B. Hrabala byl Obsluhoval jsem anglického krále (2006) a úplně posledním filmem velkého režiséra zůstávají Donšajni (2013).


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Opustil nás Jiří Hraběta


Jiří Hraběta (*11. srpna 1937 - †4. června 2019) vystudoval obor "kamera" na pražské filmové akademii (FAMU) v legendárním "ročníku československé nové vlny" spolu s Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem, Milošem Formanem, Ivanem Passerem, Antonínem Mášou, Pavlem Juráčkem, Janem Němcem, Jaromilem Jirešem a Jiřím Menzelem, s kterým ho spojovalo dlouholeté přátelství. Natočilii spolu též ročníkový film Míč (1958), viz foto:


Hrabeta

Působil pak ve Filmových ateliérech Barrandov jako pomocný kameraman a pomocný režisér, mj. ve filmech Mezi námi zloději (1964), Slečny přijdou později (1966), Když má svátek Dominika (1967) a Šíleně smutná princezna (1968).


Po srpnu 1968 odešel do Švýcarska, kde byl činný jako kameraman ve firmě CIBA (později Novartis), pro které s kamerou procestoval celý svět. Byl bratrem herce divadla Járy Cimrmana Jana Hraběty. Zemřel po delší nemoci 4. června 2019 v Basileji. Jiří Hraběta byl dlouholetým členem spolku Domov, jehož členové na něj budou stále vzpomínat.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Opustil nás Miloš Rusek


Dne 17. června 2019 zemřel dipl. Ing. Miloš Rusek (nar. 29. dubna 1929 ve Zlíně). Pan Rusek byl dlouholetým členem spolku Domov a jeho výboru, dále byl delegátem spolku Domov ve Svazu spolků Čechů a Slovákú ve Švýcarsku.


Miloš Rusek vystudoval chemii na VUT v Bratislavě, pracoval ve Výzkumném ústavu gumárenské a plastikářské technologie (VUGPT) v Gottwaldově, poté ve VUGPT v Kralupech. Po srpnu 1968 odešel do Švýcarska, kde pracoval ve firmě Geigy, posléze Ciba-Geigy, mimo jiné na problémech odstraňování škodlivosti výfukových plynů spalovacích motorů. Těžištěm jeho ůspěšné činnosti byla práce na vývoji katalysátorů. Byl autorem mnoha patentů. O výsledcích své práce přednášel na četných mezinárodních konferencích po celém světě. Budeme na něj stále vzpomínat jako na dobrého člověka, přítele a věrného a angažovaného člena našeho spolku.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

zpět
archiv
referáty z úspěšných akcí
názory členů spolku Domov
zpět